Žijeme si jako v pohádce

    Záleží to na úhlu pohledu. Mnoho pohádek je totiž v podstatě horor. A královský byt je bytem čtvrté kategorie, jen je luxusně vyzdoben. Zeptejte se tam, kde mají záchod nebo sprchu s teplou vodou. My to doma máme. Když chce dospělák nějak hezky oslovit malou holčičku, řekne jí „princezničko“. Ona ví, že jde o nejhezčí postavu v nějaké pohádce a lichotku přijme. Jen skutečná rebelka by chtěla být drakem. Ten je totiž v pohádce postava nejvíce akční. Pochopitelně až na nájemného zabíječe draků. O něm však víme jen to, co praví pozdější legenda. A již staří Římané věděli, že dějiny píše vítěz.

   Ať už má pohádka postav kolik chce, je vlastně celá o tom drakovi. Bojí se ho i sám pan král. To by se princezničce rebelce muselo líbit. Být „k sežrání“ je přece také lichotka. V pohádkách blízkého východu se draci nevyskytují a v těch dálnovýchodních jsou to postavy kladné! Tamější obyvatelstvo příliš nechápe, proč tyto bytosti chceme vraždit. Ale v mýtech z úsvitu evropské civilizace najdeme mezi nejvyššími bohy dokonce kanibalismus! Souvisí to se smrtí jako podmínkou zrození, jak to chápe alchymie. V té také najdeme draky, zelené i červené. Dnes jim říkáme suřík, rumělka, kalomel apod.

  

  

  

   Apropos je-li pro draky větší výživná hodnota princezen než ostatních poddaných, medicína neví! Žádná vědecká studie o dračí dietě totiž neexistuje. Mimochodem umí-li drak mluvit, může pohádku vyprávět sám. Pak je ale jasné, že ji přežil.

Stalo se o Velikonocích

Neděle 8. dubna

Z domova

Lepší tiket v hrsti nežli v kanálu

Praha – V Nuslích blízko Botiče došlo ve večerních hodinách k nemilé události. Podnapilý třicetiletý M. K. se vracel s přáteli z restaurace v rozjařené náladě, když předtím z televizního vysílání zjistil, že vyhrál druhou cenu ve Sportce. Vítězný tiket mu však při neobratné manipulaci s kapesníkem spadl do kanálu. Za pomoci přátel odstranil jeho víko a sestoupil dovnitř za účelem nalezení tiketu. Na následnou prosbu M. K. o světlo reagoval jeho přítel V. B. tak, že se za ním pokoušel sestoupit se zapalovačem, přičemž naneštěstí uklouzl a zřítil se do několikametrové hloubky přímo na majitele tiketu. Oba muži, kteří zůstali nahoře, v této chvíli zpanikařili a místo aby svým druhům přivolali první pomoc, snažili se ji poskytnout sami. Díky přemíře vypitých lihovin se jim podařilo pouze to, že se ocitli ve stejně nezáviděhodné situaci jako jejich druzi. O hodinu a půl později byli všichni čtyři nešťastníci vysvobozeni hasičským sborem a nyní si nějaký čas poleží v nemocnici, vesměs se zlomeninami okončetin a otřesy mozků. Vítězný tiket nebyl nalezen.

Ze zahraničí

Dalajláma zřejmě z obliga

Tibet – Ani dnešní papežovo mírumilovné požehnání celému světu u příležitosti Velikonoční neděle nezměnilo nic na nepříznivé situaci v Tibetu a násilnosti páchané čínskou armádou na tibetských civilistech dále pokračují. Se zajímavým názorem na celou situaci přišel světoznámý záhadolog Erich von Daniken. Domnívá se totiž, že magické obřady tibetských mnichů přivolaly do jednoho z klášterů mimozemské entity, o čemž se dozvěděl Peking. Čínská vláda má prý obavy, že návštěvníci z kosmu mohou být ozbrojeni neznámými bojovými technologiemi, a proto na tuto událost uvalila přísné informační embargo. Protičínské nepokoje v Tibetu tedy byly uměle vyprovokovány jen jako zastírací manévr.

Pondělí 9. dubna

Z domova

„Povedená“ pomlázka

Vizovice – Tři čtrnáctiletí chlapci, žáci osmé třídy místní základní školy, navštívili pod záminkou velikonoční koledy svoji třídní učitelku, které následně způsobily mnohačetná povrchová zranění speciálně upravenými pomlázkami a zcela zničily její sváteční kostým v ceně přibližně 20.000 Kč. Čtyřicetiletá pedagožka-češtinářka je silně duševně otřesena a nepřeje si událost jakkoli komentovat. Podle policie, která událost vyšetřuje, byl motivem činu mladistvých násilníků jejich špatný prospěch z českého jazyka. Nyní jim navíc hrozí špatný prospěch z mravů.

Místo sexu zlomený nos

Dubí - Padesátiletý německý občan M. W. neuspěl na dálnici E 55 s nabídkou sexu mladé ženě, které zastavil u krajnice vozovky. Dvacetiletá E. B. jeho nabídku rázně odmítla, a to tak, že jej fyzicky napadla, a pomlázkou, kterou se jí původně pokoušel chlípník našlehat „na holou“, mu zlomila nos. V jejím případě se totiž nejednalo o prostitutku, jak si sexuální turista myslel, nýbrž o studentku vysoké školy ekonomické, která zde stopovala pouze za účelem cestování. Nutno uznat, že si pro autostop vybrala krajně nevhodné místo.

Ze zahraničí

Kouzelníci mocnější teroristů?

Senegal – Ve východosenegalské metropoli Mbaké se rozhořel spor dvou šamanů o to, kdo z nich se svými kouzly zasloužil o zrušení letošního ročníku tradiční Rallye Paříž-Dakar. Díky emotivnímu chování obou účastníků sporu, které vyeskalovalo ve vzájemné fyzické napadení, se případ dostal až k soudu. K rozřešení podivného sporu pozval byli přizváni znalci v oboru černé magie a voodoo.

Rujána po tmě

Německo – O letošních velikonocích se severoněmecký ostrov Rujána ocitl dočista bez elektrického proudu. Jak se později ukázalo, příčinou byla změna směru větru. Rujána je totiž zcela závislá na větrných elektrárnách. Opačný směr větru způsobil, že větrné elektrárny namísto aby domácnostem proud dodávaly, jej naopak odčerpávaly.

Konflikt zájmů v Hortobágy

Maďarsko – István Kadár, majitel salaše v pustě Hortobágy, se zřejmě bude zodpovídat před soudem za to, že začal pěstovat ovce s velmi krátkou vlnou. Blízké radarové stanice protestují, údajně tím totiž narušuje jejich provoz.

(Napsáno ve spolupráci s Viki Shockem, otištěno v měsíčníku Babylon číslo 7, březen 2008)

ilustrace Viki Shock

Klaun není šašek

   Klaun je zaměstnanec cirkusu. Šašek byla důležitá společenská funkce. Na dvorech středověkých králů měl výsadu říkat nepříjemné pravdy bez obalu. Jeho poněkud masopustní uniforma mu zaručovala jistou imunitu. Kopat ho směl jenom král. Blázen se šaškovi také říkalo. Skutečné blázny tehdy nikam nezavírali, jen je za to nikdo neplatil.

   Cirkus není varieté! Patří k němu cvičená zvířata, zejména lvi. Před jejich číslem je třeba obestavět manéž klecí. A v tu chvíli přichází klaun. Jeho pestrý oděv může šaška připomínat, ale nemá například rolničky. Jeho úkolem je bavit publikum, než se postaví klec, aby její stavěči měli klid na práci. (Ale o reformách EU teď řeč není.) Pak ty velké kočky udělají svoji práci a je třeba klec rozebrat. Nenápadně. Nikoho z publika by nenapadlo to oslavovat. Opět přichází klaun. Má výsadu dělat blbce z „pána šiditele“ svými hádankami.

   Mezi artisty má úctu. Jeho role nezbedy pro pobavení dětí obnáší totiž i parodii artistických čísel. Jen oni sami vědí, oč více ho musí umět, aby měl své gagy pod kontrolou. On sám zůstává při zemi, na provaz nevstupuje. Tam patří Kolombína. Děti ani nedýchají, když ladně kráčí nad manéží. Tatínkové ocení tu zdviženou sukni. Sami by se však přijít do cirkusu neodvážili, musí si dítě aspoň někde půjčit. (Pokud to jejich už např. studuje VŠ.)

 

   Cirkusové profese mají své učiliště. Řemeslo klauna tam mají, protože dělat humor není žádná legrace.

Jak fotit UFO

    Tato kapitola chybí ve všech návodech k používání fotoaparátu, ať si koupíme klasický anebo digitální. Nebude to lepší ani u mobilních telefonů. Podle toho pak vypadají výsledky. Jde o typický jev letních prázdnin. Právě o nich se dá nejvíc takových obrázků vidět v tisku. A je na nich zřejmé, jak nepřipravené zastihl tento jev autory. Podobně načasované jsou třeba Perseidy nebo Leonidy, ty dokonce mnohem přesněji. Přesto je nelze pozorovat na obloze velkoměsta, jsou totiž příliš slabé proti světelném smogu. Vnucuje se podezření, že prázdniny jsou ve stejnou dobu v celém vesmíru. Není tomu tak. Jde o rytmus novinářské práce. Potkat UFO můžete kdykoliv, ale jen o prázdninách vám to otisknou.  

   Další problém je, jak UFO poznat. Není totiž pravda, že v každém sedí Marťani. Létající talíře jsou jen podskupina jevů zvaných UFO. Pokud se vyskytnou v některých rodinách, není tam obvykle nikdo, kdo by měl čas a pomyšlení je fotit. Dokonce tam nebývá ani fotoaparát, když místo něj musejí stále dokupovat nádobí. Vědecky vzato je UFO zkratka, česky přeložitelná jako NLP neboli neidentifikovatelné létající předměty. Takže když nafotíte cokoli identifikovatelného, do kategorie UFO to nespadá. A také to musí létat. Záhady na smetišti či na abstraktních obrazech v galerii se nepočítají, ani sochařské.

    Dá se říci, že UFO je produkt studené války (stejně jako technologie digitálního focení). Právě v ní bylo důležité rozlišit nepřítele od mimozemšťana, zvlášť když mohl být obojím zároveň! Co by nám asi studená válka přinesla, kdyby se znovu vrátila? Pomstu obyvatel Pluta za jeho vyřazení ze seznamu planet asi těžko. Záhadné objekty, ať přírodní či umělé, lze čekat spíše v oceánu, a v téže souvislosti! Před rokem 1945 zmínky o UFO nenajdeme, tehdy totiž ta zkratka vznikla. O Marťanech se píše od druhé půle devatenáctého století, přibližně od chvíle, kdy se podařilo vyfotografovat kanály na Marsu. To se s amatérským vybavením nepodaří ani dnes. O světelných znameních na nebi se píše už ve středověkých kronikách, hledali tam anděly. 

ilustrace Viki Shock

   „Širokoúhlé“ zachycení noční oblohy se dařilo už na mokré desky. Dodnes nemáme lepší způsob, jak zachytit meteorické roje, pomáhá to objevit komety. Z pochopitelných důvodů se takto nedá vyhnout zachycení letadel. Ta nesmí létat nad jadernými elektrárnami. Právě tam lze podle některých ufologů očekávat zájem „talířů“. Přelet zářících  objektů by zničil i práci astronoma fotícího některou mlhovinu. Její expozice trvá totiž až několik hodin. Nic takového dosud hlášeno nebylo.

  

Ve dne lze UFO zachytit snadněji, ale bez dlouhých ohnisek podrobnosti nečekejme. Pro ty, co chtějí podobnou událost padělat ovšem platí, že čím méně kvalitní foťák, tím menší riziko odhalení. A lepší neidentifikovatelnosti.

Jak klást hloupé otázky

   Možná by bylo užitečnější, než se zdá, uspořádat takovýto seminář. Postavit to, co děláme bezděčně, na profesionální úroveň. Lépe bychom pak tyto rozeznali v řeči ostatních lidí. Odlišit chyby v myšlení od účelové demagogie nebo neznalosti dané problematiky. Také absence smyslu pro humor může zamlžit tuto oblast komunikace.  

   Položit hloupou otázku vědomě je totiž těžší, než se zdá. V ústech jenom trochu zkušeného demagoga, je to mocná zbraň. Dokáže totiž přesvědčit dav, že takové jsou naopak všechny ostatní.  Zvláštní případ jsou citáty. Schovat se za autoritu je alibi vždy. Kdo dokáže manipulaci se souvislostmi nebo špatný překlad? Můžeme je ovšem také dostat. V tom případě je první pravidlo otázku nezamítat ani nevyvracet! Není totiž vyloučeno, že tazatel má odpověď připravenu a jen nás zkouší. Pak nám nepomůže, je-li hloupá i ta odpověď.

   Není náhoda, že v Platonových dialozích  žádnou hloupou otázku nenajdeme. Je to jen jasný důkaz kvality vedoucího semináře. Ne každá otázka je však tolik filosofická. Když na otázku „Nevíte, kolik je hodin?“ odpovíte „Nevím.“, bude tazatel zklamán. Odpovíte-li „Ano, vím!“ bude zmaten. Můžeme jej však odbýt ještě hůř: doporučením „Najdi si to na internetu!“ 

Jeden svět nestačí!

říká agent 007 a ten film se tak jmenuje. Má pravdu! Prostor zbavený jakékoli hranice má tu vlastnost, že z něho nelze vystoupit. I kdyby to byl celý vesmír, splní tím definici vězení. 007 takto odpovídá na nabídku vlády nad celý světem spolu s někým. On takto zmenšit počet vládců nechce. Za nejvýraznější projev svobody nám byla po roce 1989 nabízena „možnost cestovat“. Hned nato jsme dostali vynadáno od liberálů všech barev, že se málo snažíme vandrovat za prací třeba k protinožcům. Kdepak jsme to jen slyšeli, že svoboda je poznaná nutnost?

„List ve větru svůj pohyb nevnímá. Aby si ho uvědomil, musí větru klást odpor,“ říká Saint Exupéry v Citadele. Tulák se liší od bezdomovce posouváním své osoby po planetě. To však není pohyb, je to jen udržování kvantového stavu tuláka! Překonání hranice je smyslem každého sportovního rekordu. Co by z něj zbylo, kdyby žádná nebyla? Každá hranice má dvě strany a její překročení je volba! A volit je projev svobody, máme-li z čeho. Kdo nás chce té volby zbavit, bere nám svobodu. Svět zmenšený globalizací už začíná být „těsný kolem boků“. Vnitřní emigrace do drogových rájů je logický výsledek. To chceme?

„KONEC SVĚTA se blíží!“ volají v určitých intervalech různí kazatelé.

„Už zase?“ ptá se ten, komu se už nějaký „jeho svět“ rozpadl. K tomu pocitu stačí i nešťastná láska. A ještě víc o tom ví ten, kdo přežil velkou válku.

„Žijeme v nejlepším z možných světů,“ říká ten, kdo chce být optimista. Dělí tím světy na virtuální a paralelní.

Vinetou

byl americký Indián, který nikdy nežil. Napsal jej německý spisovatel, který nikdy nebyl v Americe. Ty filmy se natáčeli v Jugoslávii, která již neexistuje. V německých filmech hrál Vinetoua francouzský herec. A teď mi řekněte, který jazyk je Vinetouova mateřština?

   Jsou lidé, kteří odmítají dabing. Prý si má i skladník ve šroubárně poslechnout Vergilia v originále. Vynechme z této debaty pohádky pro malé děti, které ještě neumějí číst. Většina filmů pro dospělé je také pohádkami a negramotných dospělých je ve světě dost. O Vergiliovi ještě žádný film natočen nebyl. Kdyby byl, asi ne ve staré latině. Stejně jako Spartakus nebo Kleopatra byly filmy hollywoodské a nikdo se nedivil, že titulní postavy mluví anglicky. Zastánci původních verzí by asi měli problém s díly Bergmana či Kurosawy. Římský císař Nero mluvící anglicky má být samozřejmost?

   Podtitulky mají ještě jeden problém. Jsou stručnější než původní dialog. V muzikálech tak například mizejí rýmy z písní. Nejde ani tak o ně, nýbrž o hudbu a tanec. Scéna se tím však stává poněkud dadaistickou. Dabovat nelze ani operu. Její „mateřštinou“ je italština. V DVD lze jazyky střídat. Co by tomu asi řekl Vinetou? A co teprve Old Shatterhand?