vyzývá písničkář Tomáš Klus svého posluchače na svém nejnovějším albu. Je mu 25 a stýská se mu po fenoménu dvacátého století, generačním sporu v rovině politické. Nezažil ho. Upřímně nechápe, proč po roce 1989 písničkáři zmlkli. Je to prosté. Nechtějí se „přiřadit“ k určitým stranám, aby je to nepostavilo proti sobě navzájem. Být písničkář bylo krédo. Být rebel je „narušení jednoty“. Dá se to nacvičit. Může to být předmět školou povinný. Introverti by z něj možná propadali. Mladí lidé dnes neprosí staré o změnu světa. Emigrovali do kyberprostoru. Klus je vyzývá, aby u volebních uren upřednostnili malé strany. Je jasné, že zaměstnanost by se zvýšila (hlavně u politiků). Prý mu vadí extrémisté, tedy dělníci a komunisté. Typický kavárenský revolucionář! Ti hospodští jsou prý nejhorší, protože jen diskutují. Holohlavé nesnáší, protože nediskutují. Hospodští prý čekají na Blanické rytíře, kteří však vyčkávají. Ještě prý není nejhůř. Zatím máme vyměňovat politiky, hlavně Kalouska, aby nefackoval. A potřebujeme čerstvé světce, Václav je prý opotřebovaný. To je docela slušné rebelství. Nemáme prý vzpomínat, co bylo dříve lepší. Ono nejlepší na té minulosti bylo to, že jsme byli mladí, ale to si zvolit nejde. Vládu si volit můžeme, ale moc to nepomáhá. On volil Zelené, je prý zklamán. Měli by být levicovější. Co s tím naděláme?
Mimochodem kdyby se Karel Kryl narodil o sto let dříve, přišli bychom o řadu krásných písní. Například o bratříčkovi a vrátkách nikdo jiný nepsal a nezpíval, Nohavica byl tehdy školák. Hlásit se ke katolíkům bylo za C. a K. Rakouska dokonce chvályhodné. Rebelem by tedy Kryl nebyl. Spíš vzdělaným knihařem a žádné voskové válečky by asi nenazpíval.
