Toto bývala velmi oblíbená otázka středověkých teologů. Bylo dříve vejce nebo slepice? Pokud slepice, z čeho se vylíhla? Pokud bylo první vejce, kde se vzalo? V jejich statickém vesmíru není tato otázka řešitelná. Odpověď přinesla až Darwinova teorie vývoje druhů. Vývojového předchůdce kura domácího zná jen pár odborníků. Otázka je však populární dodnes. Za minulého režimu koloval vtip, odpovídal na ni takto: Dřív bylo všechno! Vejce, slepice, máslo… a dalo se pokračovat dlouho. Nedostatkového zboží bylo víc. My se však můžeme ptát i na jiné věci.
Třeba byl dřív občan nebo stát? Vývoj státu lze probírat v dějepise nebo v občanské výchově (pokud tento předmět ze škol nevymizel). Nejvíce se pojem občan vyskytuje v projevech republikánů za francouzské revoluce. Ludvík XIV. Totiž razil teorii: STÁT JSEM JÁ! Obyvatelstvo dělil na šlechtu a „poddané“. Termín občan však vznikl dříve. V antickém Řecku městské státy dělily své obyvatelstvo na občany a otroky. Občan měl právo volit, ale povinnost stát bránit zbraní. Otroctví bylo legální. Dnes není, ale existuje. Státy dnes spojujeme do větších celků. O to víc bychom si měli uvědomovat, na co je máme. Tedy co bychom jejich zrušením mohli ztratit.
Termín anarchie je původu řeckého, z čehož je zřejmé, že o smyslu státu byly pochybnosti od jeho počátku. Starší formy společnosti lze dodnes najít v Africe. Kmeny tam mají funkci politických stran. Stačí se tam podívat a je zřejmé, že přebírání těchto zkušeností naše problémy nevyřeší. Také pojem demokracie je z téže doby. Asi by se divili, čemu tak říkáme dneska. Tehdy to znamenalo, že všichni obyvatelé hlasovali o důležitých věcech. Proto měl jeden tehdejší filosof názor, že stát by neměl mít víc než deset tisíc občanů. Prý proto, že víc se jich nevejde na jedno náměstí. Je jasné, že žil opravdu dávno.
Žádné komentáře:
Okomentovat