Jazyk je zdrojem všech nedorozumění, pravil satirik. Je to však horší. I špatně pochopené gesto mohlo kdysi vyvolat války. Je to totiž symbol. Stejně jako znaky písma Japonců, Číňanů nebo starého Egypta. Ty poslední obsahují občas i figurální motiv, což je zavádějící. Lidská postava nemusí znamenat člověka. Zmíněná písma znají kaligrafii, ale nikoli gramatiku. Tu má až písmo hláskové. S hláskami vyslovovanými však může souviset jen velmi volně.
Aby to nebylo tak jednoduché, vyslovuje se týž znak různě v různých jazycích. Dejte přečíst nějakému Němci: "UV" a on zcela zřetelně řekne "jůfau". Hlavně, že ne Jů a Hele. Má ovšem ve své mateřštině pár znaků, se kterými bychom dopadli podobně (tvrdé a měkké "s"). Ať se tedy tu škodlivou složku slunečního záření zkouší nazvat po svém. Hlavně už víme, že jsme si hláskami nepomohli. Básničky lze psát i v písmu obrázkovém. Klínopisné tabulky Sumerů prý obsahovaly účetnictví, což gramatiku nevyžaduje, ale také zákoník Chamurapiho. Teprve v polovině druhého milénia našeho letopočtu vznikly noty. Konečně znakový systém jednotný pro hudebníky celého světa.
ERKYL je křestní jméno, jeho příjmení se prý čte POARO, což takto napsané též nikdy nespatříme. Angličtina píše řadu znaků, které nikdy nečtou. Rozlišuje to zvuky, které znamenají více významů. Školáci někdy remcají, že musejí rozlišovat y a i. Pravopis však je tu pro nás. Jsou jazyky, které svou melodií výslovnosti dávají slovu i více významů. Naše slova, která se skládají pouze ze souhlásek (skrz, prs, vrh, krk) jsou pro ně nevyslovitelná. Ostatně slabiky, kterými čteme asijské znaky jsou jen přibližnou výslovností. Smajlík v internetu je ukázkou vývoje po spirále.
Žádné komentáře:
Okomentovat