Záleží to na úhlu pohledu. Mnoho pohádek je totiž v podstatě horor. A královský byt je bytem čtvrté kategorie, jen je luxusně vyzdoben. Zeptejte se tam, kde mají záchod nebo sprchu s teplou vodou. My to doma máme. Když chce dospělák nějak hezky oslovit malou holčičku, řekne jí „princezničko“. Ona ví, že jde o nejhezčí postavu v nějaké pohádce a lichotku přijme. Jen skutečná rebelka by chtěla být drakem. Ten je totiž v pohádce postava nejvíce akční. Pochopitelně až na nájemného zabíječe draků. O něm však víme jen to, co praví pozdější legenda. A již staří Římané věděli, že dějiny píše vítěz.
Ať už má pohádka postav kolik chce, je vlastně celá o tom drakovi. Bojí se ho i sám pan král. To by se princezničce rebelce muselo líbit. Být „k sežrání“ je přece také lichotka. V pohádkách blízkého východu se draci nevyskytují a v těch dálnovýchodních jsou to postavy kladné! Tamější obyvatelstvo příliš nechápe, proč tyto bytosti chceme vraždit. Ale v mýtech z úsvitu evropské civilizace najdeme mezi nejvyššími bohy dokonce kanibalismus! Souvisí to se smrtí jako podmínkou zrození, jak to chápe alchymie. V té také najdeme draky, zelené i červené. Dnes jim říkáme suřík, rumělka, kalomel apod.
Apropos je-li pro draky větší výživná hodnota princezen než ostatních poddaných, medicína neví! Žádná vědecká studie o dračí dietě totiž neexistuje. Mimochodem umí-li drak mluvit, může pohádku vyprávět sám. Pak je ale jasné, že ji přežil.
Žádné komentáře:
Okomentovat