Možná by bylo užitečnější, než se zdá, uspořádat takovýto seminář. Postavit to, co děláme bezděčně, na profesionální úroveň. Lépe bychom pak tyto rozeznali v řeči ostatních lidí. Odlišit chyby v myšlení od účelové demagogie nebo neznalosti dané problematiky. Také absence smyslu pro humor může zamlžit tuto oblast komunikace.
Položit hloupou otázku vědomě je totiž těžší, než se zdá. V ústech jenom trochu zkušeného demagoga, je to mocná zbraň. Dokáže totiž přesvědčit dav, že takové jsou naopak všechny ostatní. Zvláštní případ jsou citáty. Schovat se za autoritu je alibi vždy. Kdo dokáže manipulaci se souvislostmi nebo špatný překlad? Můžeme je ovšem také dostat. V tom případě je první pravidlo otázku nezamítat ani nevyvracet! Není totiž vyloučeno, že tazatel má odpověď připravenu a jen nás zkouší. Pak nám nepomůže, je-li hloupá i ta odpověď.
Není náhoda, že v Platonových dialozích žádnou hloupou otázku nenajdeme. Je to jen jasný důkaz kvality vedoucího semináře. Ne každá otázka je však tolik filosofická. Když na otázku „Nevíte, kolik je hodin?“ odpovíte „Nevím.“, bude tazatel zklamán. Odpovíte-li „Ano, vím!“ bude zmaten. Můžeme jej však odbýt ještě hůř: doporučením „Najdi si to na internetu!“
Žádné komentáře:
Okomentovat