Lola je běžné dívčí jméno v německy mluvících zemích. Nabokov použil jeho zdrobnělinu jako odkaz. O dívce, která si zkrátila dětství vztahem k muži, jenž by mohl být jejím otcem, totiž napsal již pan dvorní rada Goethe. Je to každopádně mnohem příjemnější způsob, jak přijít o dětství, než když desetiletí chlapci kdesi v Africe musejí být vojáky. Ve dvaceti pak zjistí, že jsou negramotní a nic jiného než zabíjet kulometem neumějí. V rozvojových zemích lze vidět i desetileté nevěstky. Tam však ani k životu dospělé ženy nebývá žádného většího vzdělání potřeba, neboť je to v souladu s Koránem. Ten nevidí důvod k rovnoprávnosti, bezpečí dívkám však zaručuje prostřednictvím otce či bratrů. Jsou však země, kde dětství chudých nestojí za nic (slušně řečeno), a desetiletá nevěstka stejně nikdy panenky neměla. U nás k dětství patří škola. Již za Husitů byl římský kardinál šokován, že si český sedlák čte bibli sám a bez faráře. To u sousedů nebylo. Po roce 1968 jsme vtipkovali, že je u nás 200 000 negramotných, ale pouze dočasně.
Na prahu třetího tisíciletí se dozvídám, že se k prostituci rozhodují i studentky vysokých škol. Asi neplánují odbornou kariéru, nejspíš svůj diplom moc nevyužijí. Nemají nevinnost Nabokovy hrdinky. Zřejmě je naše společnost naučila, že o peníze jde teprve až v první řadě. Ale je pravda, že lidé prostituci nevynalezli, sex za banány provozovaly už gorily.
Žádné komentáře:
Okomentovat